Dřevěné brýle - must have!

www.drevenebryle.cz

Victoria Beckham: Jaro 2013

New York. Fashion Week. Victoria Beckham.
Nebyla to ani Donna Karan ani Vera Wang a ani jiné světově známé jméno, kdo na sebe na jednom z nejsledovanějších fashion weeků, kde se diktuje styl pro nadcházející sezónu, strhl pozornost médií i módních blogerů. Byla to drobná upjatá britka, bývalá Posh Spice, žena slavného fotbalisty, žena, která se nesměje, žena, která předvedla něco tak jednoduchého a prostého a přitom naprosto geniálního, že to všem vzalo dech. Victoria Beckham a její kolekce pro jaro 2013 nadchla i mě. Dokázala mistrně uchopit jedno z nejznámnějších klišé, a to že málo nědy znamená více a předvedla, že "málo" znamená čisté linie, ženskou siluetu, precizní střihy a materiály. Její minimalistické modely si vystačily jen s bílou, černou a červenou. Nuda? Naopak! Žena, kterou obléká Victoria Beckham je sexy jako nikdy dřív.

Vše jed okonalé a dotaženo do posledního detailu. Stejně čísté a minimalistické, jako byly modely, měly modelky mekeup i účesy. V duchu "nude" vše v tónu béžové a tělové.

Ach. Ještě si stále myslíte, že Haute Couture je něco, co se v běžném životě nosit nedá? :)

(Fotky: Fashionista.com, Fabsugar.com a Vogue.com)

Krize středního věku?

Mýtus nebo fenomén, který potká každého z nás? A pokud se existenční krizi nelze vyhnout, proč přichází ve středním věku? Většina článků řeší problémy třicátníků a někdo dokonce troufale tvrdí že "život začíná ve třiceti". Je opravdu v pětatřiceti ideální čas ohlédnout se za svým životem a mít i jasnou představu o budoucnosti?

Troufám si nesouhlasit. Krizi můžeme zažívat určitě mnohem dříve. Co má od života chtít člověk v šestadvaceti? Musíme v tomto věku už vědět, jestli chceme zachránit svět nebo vydělat velké peníze? A co když už "všechno" máme? Co je tou pomyslnou druhou metou? Rodina? Děti? A budeme potom štastní? Problém je možná v tom, že nevíme co máme chtít. Snažíme se toho stihnout a urvat co nejvíce v co možná nejkratším čase. Chceme všechno. Chceme být štastní, ale nejsme si jisti, co nám štěstí přinese. A když všechno máme, nevíme, jestli nemáme chtít ještě něco víc. Nechceme se vázat. Máme strach. Stach z toho, že život je příliš rychlí a my si vždycky musíme vybrat. Nebo je možné zkusit všechno? Mít vždy zadní vrátka? Možná jen máme moc pohodlný život, který nám umožňuje klást si příliš mnoho otázek. A skončí to někdy? Bude někdy znát odpovědi?

České nohy

Téma jak se my Češi obouváme a v čem chodíme je stále velmi aktuální a zvlášť v sezóně ponožek v sandálech také velmi oblíbené. Je to s námi opravdu tak špatné? Patříme skutečně mezi nejhůře obouvané národy? A proč? A proč to sami tak řešíme? Ponožky v sandálech jsou už otřepané téma, ale nedávno jeden módní časopis publikoval na dvou stranách komentář věnující se podpatkům a nechuti Češek je nosit. Jiný poobný článek se zas zamýšlel nad tím, proč tolik holdujeme teniskám a sportovní obuvy obecně a i trekingové boty běžně nosíme třeba do kanclu. Napadlo mě si udělat takový vlastní malý průzkum :)

 

Všechno špatně :( Nevkusné botky v kombinaci s šílenými ponožkami je vražedná kombinace. Ale to neznamená, že to musí být špatně vždy... Ponožky, ani ty silonové!! do sandálků a bot s otevřenou špičkou nepatří. A výjimky musí mít styl! :)

A na závěr...

Tuhle fotku jsem pojmenovala "Kráska a Zvíře" aneb jak ano a jak ne-e-e.

Když si myslíš, že už nemůžeš, tak jsi teprve v polovině svých sil.

 - Táta, 2012 -

Typická ženská

Nedávno jsem vyslechla rozhořčený monolog muže nad jeho známou, kamarádkou, kolegyní, už nevím. Proslov plný nesouhlasu a nepochopení končil větou: "No prostě typická ženská!" Přiznám se, že mě to urazilo. Dotklo se mě to a začala jsem přemýšlet, kdo je ta typická ženská a proč mi tak vadí. Troufám si tvrdit, že žádná z nás se za ni nepovažujeme, a ani za ni být považovány nechceme. Každá jsme přeci výjimečná, jedinečná, užasná, báječná, ale rozhodně ne typická. Ale proč nám to vlastně tak vadí? Vždyť ať chceme nebo ne, tak v každé z nás je, byť jen malý, kousek z té typické ženské. Některá je typicky roztržitá, některá je typicky upovídaná, některá typicky neumí číst v mapách. Svých "typických nedostatků" jsme si navíc často vědomy a umíme je i náležitě využít ve vsůj prospěch. Ale, prosím, nikdy, opravdu nikdy, nás neházejte do jednoho pytle s ostatními :)

Chci!

Pamatujete památníky? Takové ty sešítky, bločky, knížky, kam spolužáci a kamarádi kreslili obrázky na památku? Já jeden takový měla. Občas jsem ho půjčila i nějaké té pančelce. Moje učitelka zeměpisu na základní škole mi do památníku ale nic nenakreslila. Napsala vzkaz, možná to byl i citát někoho známého a významného, už nevím. Často teď na něj vzpomínám, a to citáty moc v lásce nemám a kolonky typu "tvůj oblíbený citát" přímo nenávidím. Vzkaz v mém památníku zněl: "Chtěl bych, neznamená nic. Chci, dělá divy!" Tenkrát ve čtvrté třídě jsem tomu ještě moc nerozuměla, spíš mi bylo líto, že nemám nový obrázek. Ale teď, v době, kdy se po památníku a všech kresbách slehla zem, tak na tento citát často myslím. Začínám chápat. Začínám chtít. Zkuste to taky, je to docela fajn pocit :)

Dress code

Dress code, výraz, který asi slyšel již každý, kdo se alespoň trochu zajímá o módu nebo měl někdy v ruce módní časopis. Bohužel již málokdo ví, co to vlastně znamená. Nedávno mne opravdu hodně zaskočilo, když jsem odhalila, že ani člověk, který pracuje s lidmi a radí jim, jak správně komunikovat a prezentovat sebe nebo svoji značku, při vyslovení "dress code" jen krčí rameny. Přitom jde o tak užitečné zaklínadlo, které jistě již zabránilo mnoha trapným chvilkám a stále drží některé společenské akce na nějaké úrovni. Dostane-li se vám do ruky pozvánka, v jejímž zápatí bude uvedeno dress code: semi-formal (například), nepropadejte panice! :) Naopak, jde o pro vás velmi užitečnou informaci. Hned totiž víte, že na této akci budete ve večerních společenských šatech vypadat nepatřičně a že nejlépe uděláte, pokud zvolíte elegantní kostýmek nebo koktejlky.

 

Bohužel se často na pozvánce objevuje nic neříkající "společenský oděv". Co si oblečete? Pro někoho to znamená tmavé džíny a košily, pro někoho oblek. Oba dva se mohou při příchodu na akci cítit trapně. Kouzlo jednotlivých výrazů určující dress code dané akce je, že jasně definují, co ještě můžete, co musíte a co se už nehodí, a to prakticky ať jste kdekoliv na světě. Kromě zmiňovaného SEMI-FORMAL se můžete ještě setkat s FORMAL:  muž - tmavý oblek s kravatou; žena - večerní společenské šaty. COCKTAIL: žena - elegantní krátké šaty (koktejlky), muž může mít světlý oblek bez kravaty. DRESSY CASUAL: neboli nedbalá elegance (to nejsou džíny!), můžete mít kalhoty a zajímavý top nebo lesklou halenku, prima je taky kostýmek, muž - kalhoty a košile. BLACK TIE: od pánů se v tomto případě vyžaduje smoking a od žen dlouhé večerní společenské šaty.

Jak jednoduché :)

Módní faux pas

V módě je dovoleno vše! Ale :) aneb vyjímky potvrzují pravdilo. Pokud nemáte ideální míry, nadbytek sebevědomí, přirozený cit pro módu, nejste umělec nebo nechcete být za každou cenu středem pozornosti, tak se raději vyvarujte následujích přešlapů. Krása je v detailu a první dojem umí zázraky, ale také vám pěkně zavařit. Takže, co opravdu raději ne? Špinavé boty! Stejně jako upravené ruce jsou i vaše čisté a neokopané botky vizitkou toho, že se o sebe staráte. Sešlapané podpatky. Protože i ty nejdražší střevíčky pak vypadají jak z druhé ruky a vy si navíc zbytečně kazíte ladnou chůzi, držení těla a vaše nožky. Ponožky v sandálech a otevřených botách - no comment :) Krátké silonkové ponožky vykukující z nohavic kalhot - opravdu to není hezký pohled. Napodobeniny módních značek! Je to smutné a trapné. Tanga čouhající nad pasem kalhot - ano, i většině mužů to připadé nechutné (nejlépší jsou seprané v očíslo menší velikosti :) Špatná velikost podprsenky. Vím, jak je těžké najít tu "svou", ale pokud máme pár kilo navíc, obepnutá podprsenka pod tričkem nám rozhodně nepomůže, naopak! A co ještě? Seznam by byl asi pěkně dlouhý. Takže, noste to, v čem se cítíte dobře a nehrajte si na něco, co nejste. Věnujte pozornost detailům a pamatujte, že méně často znamená více a že, ať chceme nebo ne, šaty dělají člověka :)

Nesnesitelná křehkost bytí

Fragile, to je to anglické slovo, které vídáme na obalech a krabicích od všeho možného. Občas mám chuť si toto upozorněni napsat na čelo. Pozor, křehké, zacházejte se mnou opatrně, jemně, s citem. Proč bychom měli opatrně zacházet jen s věcmi a ne s živými bytostmi? Mám trochu strach, že to někteří z nás už ani neumí, zapomněli a nechtějí si vzpomenout. Přitom jsme občas sami tak křehcí, zranitelní, rozbitní. Být tenoučkou tabulkou skla, o kterou stačí jen nešikovně zavadit a rozletí se na tisíce drobných kousků. Nic příjemného. Občas to bolí jako pořádný kopanec do břicha.

Fenomén Beauty Channels

Věřím, že takzvaná mekeover videa nebo make-up tutorial videa umístěná na YouTube není třeba příliš představovat. Jedná se o více či méně povedená, komerční, profesionální či amatérská videa, jejímž účelem je uživateli poradit, jak se správně nalíčit a dosáhnout tak požadovaného efektu. Těžko odhadnout, kdy bylo na YouTube nahráno první takovéto video, nicméně dnes je na této sociální síti samostatných beauty channels nepočítaně. Ač se to může někomu zdát povrchní a hloupé, čísla a počty zhlédnutí mluví za vše. Videa, ve kterých se dozvíte, jak se správně nalíčit na večírek nebo do školy, patří na YouTube mezi ty nejúspěšnější. Autorky návodných videí se navíc staly vyhledávaným mluvčím velkých kosmetických firem, kterým se tak otevřel nový komunikační kanál směřující přímo ke spotřebiteli. Největším fenoménem jsou videa Michelle Phan. Novinky jejího beauty kanálu na YouTube odebírá téměř 2 000 000 uživatelů a celkový počet zhlédnutí všech jejích videí činí neuvěřitelných 561 454 950 a neustále roste. Není divu, že ji v roce 2010 kontaktovala kosmetická společnost Lancome a zahájila s Michelle úspěšnou spolupráci. A ještě několik čísel, nejsledovanějším videem na YouTube z dané kategorie je make-up tutorial Michell Phan z roku 2010, který dosáhl 32 000 000 zhlédnutí. Podle Wikipedie je právě Michell Phan nejsledovanější ženou na YouTube.

JARO!

Kecky? Kedsky!

Kdo by neměl rád kecky! Pohodlné botky, které se dají nosit ke všemu a člověk je zvlášť v létě téměř nesundá. Proč ale těmto plátěným různobarevným botkám říkáme kecky? Může se to zdát neuvěřitelné, ale tyto kultovní botky, a z nich následně český zkomolený název, vznikly už v roce 1916! Ked´s, tak se jmenují plátěné nízké botky, které si vyšlapávají cestu do našich srdcí a botníků už od počátku 20. stol. Kedsky jsou označovány jako první "feel-like-everyday's-a-Saturday shoe" a věřte, že jde o skutečnou legendu :-) Ty svoje "opravdové kecky" si můžete koupit zde: KEDS

Blogilates!

Nabaví vás chodit do fitka nebo se tam prostě necítíte dobře? Chápu vás! Nikdy mne to nebavilo. Po několika nadšených pokusech, mé plány být zapáleným členem nějakého fitness centra vždy ztroskotaly. V poslední době jsem si oblíbila jógu a pilates. Problém je, že v okamžiku, kdy si předplatím minimálně deset lekcí, tak nikdy nestíhám pravidelně chodit. Může za to práce, škola a další každodenní drobnosti, které spolehlivě dokážou člověku změnit plány. Občas to zachrání běhání, ale upřímně, nejsem moc běhací typ. Všem, kteří teď souhlasně pokyvují hlavou, doporučuji vyzkoušet Blogilates - báječný blog, jedné milé slečny, která si s vámi zacvičí, poradí, jak zdravě jíst a jaké cviky zvládne člověk doma v obýváku během 30 minut, aniž by se musel po práci/škole trmácet do ftiness centra. Dokonalé :)

BLOGILATES 

When dreams come true

Každý máme sny. Měli bychom je mít. Dávají nám naději, ukazují cestu, odpoutávají nás od šedivé reality. Ten, kdo říká, že snít je naivní, neví, o co přichází. Baví mě snít, přemýšlet si o věcech. Sny nemusejí být reálné, přízemní nebo snadno uskutečnitelné. Jejich kouzlo je v tom, že nevíme, zda se splní. Ale ten pocit, když máte svůj sen blízko, skoro na dosah konečků prstů, ten pocit vám v tu chvíli nikdo nemůže vzít a rozhodně stojí za to. Existují dokonce návody, jak si plnit své sny. Mnoho autorů postavilo kariéru na tom, že ve svých knihách radí lidem, jak si správně "přát". Nevím. Tyto knihy a jim podobné "návody na šťastný život" nemám ráda. Ale jako malé, mi máma říkala: dej si pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit. A měla pravdu.  Já věřím ve splněná přání a sny. Ne podle návodu a složitých postupů či rituálů a zaříkadel, ale podle intuice a optimistického přístupu k životu. Přejte si a věřte si!

Cate Parr

Ten obraz jsem zahlédla v časopise tak před půl rokem. Bylo to v čekárně u doktorky. Civěla jsem na něj věčnost. Strašně, STRAŠNĚ, OPRAVDU STRAŠNĚ MOC se mi líbil. Bohužel přes fascinaci obrazem, jsem si nezapamatovala jméno autora. Nastalo období hledání, brouzdání internetem, brouzdání starými časopisy. Ale pak si mě Cate Parr znovu našel. A já jsem mohla plně začít objevovat jeho dílo, ty úžasné akvarely. Není tolik věcí, ze kterých by mě lehtalo v břiše (jako třeba rychlá jízda v super rychlém autě bez střechy nebo noční koupání v moři...), ale tyhle snové portréty, jejich barvy, lehkost, vzdušnost, tajemnost... Rozhodla jsem se, že minimálně jeden musím mít! Přesně vím, kam bude/budou patřit :)

 

Cate Parr je módní designér, ilustrátor. Jeho stránky Cate Parr

 

Divočina!

Ó zbožňuju přehrabování ve starých skříních a šatnících po příbuzných a hlavně babičkách! (Ne, opravdu na tom není nic divného). Naposledy jsme s babičkou našly tenhle poklad: úúžasnou kravatu! Děda je prostě švihák lázeňský, protože takovou divočinu si jen tak na někom neumím představit :) Enjoy!

Ružová kabelka

Proti kožichům, chlupatým kabátkům, pravým i nepravým, vlastně nic nemám. Když je někdo umí nosit, tak to vypadá hezky i elegantně. Proti růžové nemám už vůbec nic, ani proti růžovým kabelkám. Ale kombinace toho všeho dohromady a k tomu velké stříbrné štrasové srdce? AU! Vše na první pohled vypadá bohužel velmi lacině. Slečna v metru určitě nechtěla vypadat jak "od kolotoče"...

Loučení...

 

Nelly Furtado zpívá "Why do all good things come to the end..." Ta písnička mi právě teď zní v hlavě. V krku cítím obrovský knedlík a v břiše nepříjemný tlak. Vždy, když tuhle písničku slyším, vybaví se mi různé okamžiky, zážitky, které bych moc chtěla, aby nikdy neskončily, aby lidi nikdy neodešli. A často se mi se vzpomínkou vrací i zmíněný pocit, ten "knedlíkový syndrom". Teď to ale není vzpomínka...

Nemám ráda loučení. Člověk většinou neví, co říct. Nechce se mu loučení ukončit, ale zároveň ani prodlužovat. Věci, které chcete dotyčnému říct (a že jich je, ikdyž se loučíte ve zlém), vás vždy napadnou až pozdě, prostě potom. Naštěstí existují SMSky, emaily... a blogy :)

Pravidlo číslo tři: můžete mi věřit, že i "all bad things come to the end!"

Ponožky v sandálech! :)

 

Ještě zdaleka není sezóna na obligátní téma nejen módních časopisů, blogů, ale i deníků a týdeníků - ponožky v sandálech (no prostě v otevřených botáh). Proč o nich psát v zimě? Protože  MULBERRY! 

Ano, tato luxusní anglická módní značka nedávno vypustila do světa svou povedenou kampaň pro přicházející sezónu jaro/léto 2012 - a nejen že je celá slaďoučká a laděna v pastelových tónech přesně podle diktátu přicházejícího trendu, ALE je taky doslova plná PONOŽEK (v sandálech chceteli). A rozhodně to vypadá mnohem lépe, než úvodní obrázek :) Mulberry ale není zdaleka první módní značka, které tento módní doplněk (ano, i ponožky mohou být módním doplňkem) dává takto naodiv. Není to tak dlouho, co jsme všechny vzdychaly nad ponožkami v lodičkách, které předvedl Dior. 

Takže, ponožky ano, nebo ne? Řada stylistů a módních kritiků by vraždila jen za silonky v otevřených lodičkách, natož ponožky :) Hmmm...vtip je, že záleží na tom, jak to vypadá a jak se vám podaří tento doplněk sladit s celkovým stylem. A samozřejmě - čím dražší a luxusnější ponožky (a samozřejmě sandálky), tím lépe - zapoměňte na seprané bavlněné fusky, či sportovní funkční ponožky - a také: v tomto případě to chce i trochu toho sebevědomí a vkusu/stylu! :) Goog luck!

Život po

Jestli někdo čeká, že budu psát o něčem nadpozemském či o věcech mezi nebem a zemí, dál číst nemusí. Takové ambice nemám. Jen jsem jsi všimla, že náš život dělíme moc často na to "před", a na to "po". Je jedno, nakolik to "před" a "po" je zásadní a smysluplné, ovlivňuje to naše chování a jednání více, než si umíme představit. Nevíte, o čem mluvím? :) Kolikrát jste si řekli: až budu mít čas, tak to udělám... až budu mít po zkouškách, tak začnu žít... až vydělám dost peněz, tak... Daváme se taková ultimáta, někdo může říct cíle. Ale proč si myslíme, že "po" bude lepší, než "před"? Z vlastní zkušenosti vím, že to tak vůbec být nemusí. Proč si mnoho žen říká: až zhubnu, tak...Bude pak všechno lepší? Budu šťastnější? A kdo určí, kdy "už to je"? Proč nemůžu začít žít i s velikostí 40 nebo 42, nebo i v době, kdy se mi moc nedaří? Ale můžeme. Měli bychom. Ono totiž "po" nemusí vůbec přijít, nebo si ho nemusíme vůbec všimnout.
Dobrou noc! :)
P.S.: pro zvědavé, které by zajímalo, co je na obrázku: nedopitá sklenka vína, poloplná nebo poloprázdá... a až se dopije, tak.... !

Největší módní události roku 2012

Největší módní události roku 2012: Co nás čeká a co nás nemine ve světě módy? Podívejte se na přehled nejočekávanějších událostí podle HN!

Takže otevřít diáře a píšeme si! :)

 (foto: H&M)

Já se osobně nejvíc těším na koelkci Marni v H&M :) Pozor, bude už v březnu!

A taky si určitě nenechám ujít výstavu "Pražské módní salony 1900—1948" v UPM. Žádná jejich akce mne zatím nezklamala a mám je moc všechny ráda, dělají výbronou práci.