Nelly Furtado zpívá "Why do all good things come to the end..." Ta písnička mi právě teď zní v hlavě. V krku cítím obrovský knedlík a v břiše nepříjemný tlak. Vždy, když tuhle písničku slyším, vybaví se mi různé okamžiky, zážitky, které bych moc chtěla, aby nikdy neskončily, aby lidi nikdy neodešli. A často se mi se vzpomínkou vrací i zmíněný pocit, ten "knedlíkový syndrom". Teď to ale není vzpomínka...
Nemám ráda loučení. Člověk většinou neví, co říct. Nechce se mu loučení ukončit, ale zároveň ani prodlužovat. Věci, které chcete dotyčnému říct (a že jich je, ikdyž se loučíte ve zlém), vás vždy napadnou až pozdě, prostě potom. Naštěstí existují SMSky, emaily... a blogy :)
Pravidlo číslo tři: můžete mi věřit, že i "all bad things come to the end!"
Žádné komentáře:
Okomentovat