Někdy je lepší se neptat, člověk by se totiž mohl dozvědět to, co vlastně vůbec nechtěl slyšet. Pravidlo číslo 2. Koho by zajímalo, pravidlo číslo jedna, může se mrknout na stránku O mně :)
Ale to jsem vlastně dneska nechtěla psát. Chtěla jsem napsat o tom, jak je zvláštní, že když se potkají lidé, kteří spolu kdysi trávili spoustu času a měli spoustu společného, tak si nemají co říct. Ne, není to zvláštní, je to smutný, nebo možná spíš až moc skutečný, člověk na to raději hned zapomene, nemyslí na to... A když o vás někdo řekne, že jste v něčem dobří, že se na to hodíte, vůbec to nemusí být lichotka. Může to pěkně bolet.